O volejbalové školičce

Myšlenka obnovení výchovy volejbalové mládeže v Bílině se zrodila z pouhé mateřské lenosti dovážení dcery do sousedního města. A jak už to tak bývá, od prvotní myšlenky nebylo daleko k činům. 
Rozhodně si nepředstavujeme, že v příští sezóně se nám po volejbalovém kurtu budou prohánět samí budoucí minimálně extraligoví hráči a hráčky! Ale chceme, aby si děti osvojily základní dovednosti s balónem, zlepšily koordinaci  pohybů celého těla a získaly cenné návyky pro život v podobě lekcí teamové hry, jakým volejbal beze sporu je.
Fungujeme pod hlavičkou SK Bílina, detaily v sekci Kontakt

Volejbal je teamová hra a nejinak je tomu i v případě vedení volejbalové školičky! že nám to společně klape jsme si vyzkoušely s devčaty při znovuobnovení tradiční Bílinské volejbalové ligy v roce 2020.  Začátky byly nelehké, ale když jsme držely pohromadě jako pověstné Svatoplukovy pruty, začalo se nám dařit a přidali se k nám i kluci.

Táhneme za jeden provaz a to chceme přenést i na naše nejmenší členy! Pohyb má být pro děti hra a legrace. Věříme, že naše tréninky se vždy ponesou v pohodové přátelské atmosféře.

Pavla Aubrechtová

Pája přidává svůj pomyslný základní kámen do volejbalové školičky především kvůli své dceři Majdě, aby za pár let mohla hrát jako celá "Aubi family", jelikož jejím manželem je bývalý ligový hráč. Volejbalu se věnovala  na okresní úrovni za dob svého studia na Gymnáziu v Bílině a mimo jiné je rozhodčí III. třídy a trenérka III. třídy. Sama hraje na třech turnajích ročně. 
Pro volejbalovou školičku se stará především o web, facebookové stránky a díky přirozenému entusiasmu dokáže zařídit pro děti téměř cokoli. Naposledy to byly třeba barevné nafukovací balónky. Organizuje s Evčou  Bílinskou volejbalovou ligu (BVL).
životní heslo: "Lepší shořet než vyhasnout!"

Zuzana Prejzová

Ačkoli se volejbalu věnovala v minulosti jen okrajově, tak právě myšlenka Zuzky byla hnacím motorem pro vznik volejbalové školky a tak dlouho rýpala do Pavly, až se daly věci do pohybu...
Zuzka zajišťuje veškerou administrativní činnost, má totiž neuvěřitelný smysl pro pořádek. Třebaže se sama téměř žádných volejbalových turnajů neúčastní jako hráčka, umí skvěle fandit a podržet tak team v těch nejtěžších chvílích! A ze všech nejvíc fandí svým dětem Aničce a Toníkovi!
Mimochodem se svým manželem mají každý rok ta nejúžasnější "PFka", která si jen dokážete představit!
životní heslo: "Nepodceňuj sílu ženy! je jako čaj - nikdy nevíš, jak je silný, dokud ho nevhodíš do vody".

Petr Aubrecht "Aubi"

Aubi je volejbalový srdcař.  Je manželem Páji. Po aktivní kariéře ligového hráče za Bílinu, také za Dubí si pořád stěžuje na bolavá kolena.  V dobách největší volejbalové slávy plnily fotky jeho práce na vysoké síti pravidelně sportovní rubriky regionálního tisku. Aktivní hraní stále ještě nepověsil na hřebík a ve volejbalovém dresu hájí barvy VK Litvínov v krajském přeboru. Vůbec si neuměl představit, že by trénoval prťata, ale když zjistil, jak moc šikovné děti v Bílině jsou, pomáhá v Bílině s volejbalovou školičkou, co mu práce dovolí! Je mimochodem rozhodčí III. třídy.
Evčou a Pájou je každoročně zneužit pro dovezení sudů piv na Bílinskou volejbalovou ligu. na obrázku níže má č. 12 :-)
životní heslo: "žij pouze tady a teď!"

Nikola Ferstel 

Nik je prototypem universálního sportovce. Pochází z Bíliny. Potkat ho můžete při triatlonu, ale i extrémně náročném běhu nebo badmintonu nebo na kole. Volejbalu se věnuje od mala (což je při jeho výšce téměř dvou metrů těžko představitelné). Krásných pět let se věnoval atletice, ale pak se stejně vrátil k volejbalovým kořenům, aby hrál VOSu, BVL a na "stará kolena" zakotvil ve VK Litvínov. A jelikož se několik let věnoval dětem jako vedoucí na letních táborech, ani nám nedalo moc práce ho přemluvit k občasné výpomoci ve volejbalové školičce,
na obrázku níže má č. 6.
životní heslo: " Nikdy ti není dán sen, aniž by ti zároveň nebyla dána moc jej uskutečnit."

Marcela Lagnerová

Marcela ví, že volejbal existuje... už jednou ho viděla v televizi a taky ho v SK Bílina hrají její obě dvě děti. Sama ho nikdy nehrála, nezná ani přesné znění pravidel a přesto je plnohodnotnou členkou volejbalového oddílu. Proč? Protože když může, tak pomůže a když si všimla, jak moc rády děti chodí na tréninky, začala sama připojovat ruku k dílu na pozici "voleyball back office" čili pomáhá při speciálních trénincích nakrájet meloun, uvařit kafe, s úklidem zázemí nebo v létě dorazila na brigádu, aby pomohla pro děti se štětcem v ruce zvelebit Tyršák.
životní heslo: "Chceš-li vidět duhu, musíš se smířit s deštěm."